Hate love for anyone.

27. října 2010 v 19:18 | posted by Sue |  Reading
Prázdninové dovádění. Odpočinek. A mimo jiné učení.
Dočkám se snad někdy opravdového volna? (když nepočítám dva měsíce prázdnin a z toho měsíc na druhém konci republiky) A budu mít někdy konečně štěstí?

Pomalu se vzpamatovávám z onoho "okouzlení", nevím jestli pouhého, kdy míjením mého snu na školní chodbě trpím. Jo, minulost, ze které se vyvinula současná situace, není zrovna obdivuhodná. Nejraději bych to všechno smazala a zalezla do peřin nebo udělala úplně jinak. Rozumně.
Proboha, jak jsem mohla být tak blbá! Bývalo mi až do breku. Nedařilo se mi uronit jedinou slzu bez toho, abych se k tomu přinutila. A konečně se to povedlo. Stačilo několik slaných kapek tekoucích po tváři a bylo to pryč. Snad. Doufám. Protože potkávat denně osobu, které byste nejraději skočili do náruče, ale místo toho se chcete propadnout do země, je ubíjející. Ikdyž ta osoba to očividně nebere tak zle...

Dnešní den se stal posledním pro našeho milovaného křečka. Lidé kolem mě si už zvykli, že máme doma legrační zvířátko, o kterém hrdě mluvím :-D
Bude těžké si odvyknout. Ale musím být hrdá, vždyť tenhle chlupatý kamarád s námi vydržel přesně dva roky a čtyři měsíce.

Uroním další slzu, utřu si tváře a zasměju se. Vždyť tohle si zaslouží. A nejen ten křeček...

Proto žijte každý den s otázkou Co se může stát zítra?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.